Spáňov - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Spáňov se v písemných pramenech poprvé objevuje v roce 1372. Název vznikl jako přívlastek: Spáňův dvůr. Právě příjmení Sspan je doloženo pro sousední ves Zahořany (1464 Johanni Sspan juniori de Zahorzan). Soudí se, že Spáňov tedy založili předkové tohoto muže. Jméno bylo německého původu a znamenalo v žertu truhláře nebo suchého člověka. Ve 14. století české obyvatelstvo názvu nerozumělo a spojovalo jej se spaním, proto se název obce vyskytoval i ve tvaru Spáněv. Ve 14. až 16. století se v blízkém sousedství nacházela pustá ves podobného jména "Skanov" a místopisci se domnívají, že byla původně částí Spáňova. Uvedená první zmínka v roce 1372 je spojena se jménem "Sudivoje ze Spáňova", který tu měl vladycké sídloGeografický rámec a přírodní podmínkyVe zvlněném pahorkatinném prostředí pošumavské krajiny na západním okraji Jihočeské vysočiny leží v nadmořské výšce 440 m obec Spáňov. Je obklopena převážně loukami a poli s nejbližšími kopci asi dva a půl kilometru vzdálenými: jihovýchodně Klepný (556 m n. m.), severovýchodně Rýzmberk (680 m n. m.) a Slupný (601 m n. m.). Na západní straně obce je mírně vyvýšený lesní porost Domažlický háj.Území Spáňova náleží do povodí řeky Radbuzy, vlastní obcí žádný vodní tok neprotéká. Východní hranici katastru obce tvoří Starý potok vlévající se do Zubřiny, pravostranného přítoku Radbuzy. Na jihozápadním okraji obce se rozprostírá rybník určený pro požární účely a chov ryb. Poblíž Spáňova vede státní silnice I/22 spojující okresní města Domažlice a Klatovy. Do vesnice zajišťuje přístup komunikace okresního významu. Nejbližší spádovou obcí je tři a půl kilometru vzdálená Kdyně, čtyři kilometry jihovýchodně od Spáňova leží okresní město Domažlice. Důležitým dopravním spojením je železniční trať Domažlice -Brno vybudovaná v roce 1888 s železniční zastávkou v obci.Turistickou atrakcí v nejbližším okolí Spáňova je vyhlídkový gloriet s kloboukovitou střechou. Byl postaven koncem 19. století na místě, kde údajně ztratil kardinálský klobouk G. Cesarini prchající po prohrané bitvě s husity u Domažlic v roce 1431.