Hrádek nad Nisou - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Historikové se domnívají, že člověk pronikl do území Hrádecka v mladší době kamenné před 5 000 lety. Dle zakládací listiny míšeňského biskupství z roku 968 byl prostor severně Ještědu vč. Žitavska (Milčansko) pokládán za součást Čech. Donínové po svém příchodu Hrádek rozšíříli a kolem roku 1260 povýšili tuto starou slovanskou osadu na město. Ve 14. století byl Hrádek významnější než Liberec. V této době probíhala nejintenzivněji kolonizace, zejména z Franků a s ní přicházelo poněmčování. Za husitských válek byl Hrádek roku 1424 vypálen. Původní kostel rozbořený husity byl nahrazen r. 1466 novým gotickým. Ve 2. polovině 16. století došlo k velkému rozvoji panství. Po bitvě na Bílé Hoře bylo Žitavsko, postoupeno Habsburky saskému králi. Tím bylo navždy odtrženo od Grabštejnska, které zůstalo v Čechách. Na Hrádecku docházelo díky nevolnictví k doplňování rozvíjejících se měst pouze německým obyvatelstvem, takže poněmčení bylo téměř úplné. V 18. století pokračoval ekonomický rozmach kraje. V 19. století byla založena řada strojírenských a chemických továren (vápenka, cihelny, továrny na gumové a dřevěné zboží), ale i sokolovna a Národní dům. Roku 1859 byla zprovozněna železniční trať Žitava – Liberec. Roku 1918 se naprostá většina obyvatel Hrádku hlásila dle jazyka k německé národnosti, úřední řečí byla němčina. Česká škola byla založena až roku 1925. Vztahy mezi Čechy a Němci byly až do nástupu fašismu normální. V roce 1945 po osvobození Sovětskou armádou byly historicky vyvinuté oboustranné vztahy výrazně zeslabeny. V roce 1982 vyhořela hrádecká radnice a v ní mnoho cenných archivních materiálů. V roce 1989 definitivně končí éra budování socialismu a dochází k oživení vztahů zejména s Německem, v roce 1990 je založen Euroregion Nisa.